KOUSEK Z NAŠÍ HISTORIE

Jako každá historická budova, i náš pension REGINA má svou hlubokou až dechberoucí historii. V těchto krásných prostorách bývalého hospodářského statku se prostřídalo již pět generací, z nichž poslední tři žijí srdcem pensionu.

Celý příběh začíná na přelomu 19. a 20. století, kdy se Josef Böhm, rodinný předek, oženil s dědičkou velkého hospodářství. Spravovat takové pozemky s sebou neslo ohromné sebezapření a nikdy nekončící dřinu. Josef si prožil své, dvakrát přišel o manželku a sám se musel postarat o sedm dětí. Osud mu nedal vydechnout ani po těchto těžkých událostech. Téměř celá rodina musela být v roce 1945 odsunuta do bývalé NDR kvůli německé národnosti. Josef byl nakonec na svou žádost ponechán díky svému vysokému věku, ale jeho děti včetně nezletilé dcery musely ze dne na den opustit svůj rodný domov. Jediná Regina, která v době odsunu byla již provdaná za muže české národnosti, mohla zůstat společně s otcem. I hospodářství bylo rodině vyvlastněno a až v roce 1947 si rodina mohla odkoupit příděl zpět a stát se tak opět vlastníkem. Tím se domov alespoň na čas zachránil. Tyto šťastné chvíle netrvaly dlouho, neboť v roce 1953 většina polností a hospodářství znárodnila JZD. V tuto těžkou dobu Regina s manželem přihlíželi jak vše, co tak těžce vybudovali, se pozvolna ničí a upadá. Proto po dvou letech vystoupili z JZD. Téměř v zoufalství převzali jednu jedinou krávu, kterou jim z JZD vrátili a polnosti na mnohem horších místech, než původně měli. Rodina se ale nevzdala a začala od znovu budovat s velikou životní silou své hospodářství. Osud a tehdejší režim jim připravil další nevlídnou životní etapu. V roce 1962 bylo hospodářství z veřejného zájmu obce opět odejmuto a manžel Reginy, Josef, musel zaplatit znovu podíl z přídělu majetku z roku 1946, aby jej získal zpět. Z dnešního vyprávění Věry Vaclíkové, dcery Reginy a Josefa, se zdá téměř neuvěřitelné, jak si tehdejší doba mohla s lidskými životy tak pohrávat. Po celou dobu museli rodiče paní Věry odevzdávat z hospodářství dodávky mléka, vajec a hovězího masa. Občas se stalo, že byla Regina nucena kupovat vejce i od sousedů, aby mohla dodávku splnit. Přes všechnu svou dřinu a píli museli několikrát začít úplně od znova.

Dcera Věra, která si jako dítě moc své rodiny neužila kvůli tvrdé dřině na hospodářství, viděla ve svém dědictví obrovskou sílu a odhodlání. Není tedy žádným překvapením, že bojovala dále. V roce 1990, po smrti maminky Reginy, zanechala své činnosti jako finanční účetní a vrhla se do obnovy svého rodného domova. Rozhodla se vybudovat z něj útulný rodinný pension, který ji bude připomínat maminku Reginu. Po téměř čtyřech letech se pension přes všechny těžkosti a nedostatek financí dokončil a to jen díky odhodlání a veliké pomoci od rodiny, sousedů a přátel. Paní Věra se nikdy nevzdala. Předala tak dechberoucí životní sílu a energii své dceři Romaně a vnukovi Jakubovi, kteří pension vedou dnes.

Pět generací vložilo svá srdce do hospodářství, které nebylo jen domovem, ale především symbolem života a jeho energie. Nakonec i jméno Regina pocházející z latiny v sobě skrývá sílu „královny“. Dnešní Pension Regina, tak v sobě navždy ponese sílu ženské pokrevní linie a obrovskou touhu se nikdy nevzdat.